Projekt Downgrade
Už je to hodně dávno, kdy jsem poprvé uviděl počítač. Bylo mi jen pár roků, hádám 4 roky, ale stále si vybavuji bednu, která měla v sobě základní desku se sloty a na obrazovce psalo nějaký text. To mě ani tolik nezajímalo, ale spíše videohry, které měl bratranec na této mašině. První gamesy si už moc nepamatuji, kromě nějakých záblesků a samozřejmě to byly 2D hry. Později přišel první revoluční Doom, u toho jsem se hrozně bál, nedokázal jsem ho hrát sám a raději jsem se koukal. Další, co si namátkou teď vybavuji je legendární Carmageddon, u kterého jsem se naopak bavil. Dále nějaký letecký simulátor, to mi taky nešlo a střílečky. Asi nejvíc vzpomínám na hru Driver, která dodnes patří mezi mé oblíbené, jako celá tato série detektiva Johna Tannera. Poslední jmenované jsou střípky 3D, které tehdy zažívalo nebývalý rozmach, nicméně stále jsme hráli především 2D hry, třeba později ve školce (ano, měli jsme počítač, na který se stála fronta!) a pak na počítači otce. Možná si říkáte, že dříve zmíněné hry nejsou úplně vhodné, vždyť to jsou krváky, kde zabíjíte monstra nebo přejíždíte lidi a krávy. Ovšem je to hra, kus kódu, čísla, elektrické obvody a takto se celou dobu k počítačům stavím. Proto se nikdy nedokážu do hry úplně vžít. Tím spíše je vnímám z technologického hlediska, a proto se trochu věnuji grafice, enginům a vůbec tvorbě her, kterých jsem sám několik vytvořil.
 |
Carmageddon se dočkal také portu na Android |
Později kamarád dostal svůj první počítač, přičemž jsme začali objevovat nové hry a klasiky jako Wolfenstein 3D, Grand Theft Auto, Need For Speed, atd. Stále v předškolním věku mám již bohatou zkušenost, ovšem umím tak maximálně spustit hru. Začal jsem nakupovat hry a herní časopisy GameStar, Doupě, Level a později už jen Score, které jako z posledních přežilo až do dneška. Doslova jsem hltal každý článek a recenzi, což se potom projevilo v mém psaní a taky jsem získal zajímavé kontakty. Ale zpátky, neskutečně nás chytlo Lego Racers, která šla hrát na split screen. Mohli jsme hrát dva na jednom počítači a dnes má takovou featuru snad jen jedna nová hra za celý rok. Taková blbost, ale prostě závodění s vlastně postaveným autem po Lego světě mělo něco do sebe. O to víc je mi líto dnešních Lego her podle filmů, které jsou pořád o tom samém. Btw Lego Movie je awesome! :)
Tehdy mi operační systém moc neříkal a stále se bavíme o dětství v předškolním věku. Změna nastala, když jsem dostal svůj první počítač, na který bych raději nechtěl moc vzpomínat. Windows XP byl novinka, tento PC mi vydržel téměř deset let a běžel na historickém Intel Celeron 1.7 GHz, 128 MB RAM + nějaká integrovaná grafika, takže žádná paráda. Z desítek her, co jsem tak různě dostal, se podařilo spustit jen pár a nejvíc mi bylo líto Operation Flashpoint, na kterou jsem se hodně těšil. Ani Vietcong nebo Mafie moc nefungovali a začalo kolečko upgradů na lepší grafiku. Pár let takto počítač vydržel, zvětšila se operační paměť a přidala AGP grafika GeForce FX 5200 (sakra, to si ještě pamatuji?), ale nějak více se do něj nezasahovalo. Popravdě ani nepamatuji, kde skončil, možná se prodal. Nebyla to moc herní mašina, zdaleka ne. Internet byl v plenkách.
 |
Takhle vypadal PC, za těch 20 let se na povrch moc nezměnil |
Později přišel upgrade platformy na nový Intel Core2Duo e8400, s tím nová základní deska Asus P5K, grafika ATi Radeon X550 (jediná karta od ATi/AMD, kterou jsem kdy měl), 1GB paměti DDR2 a to vše do nové skříně CoolerMaster Elite330, která vydržela do letoška, takže dalších deset let, ale více později! To už byla pěkná mašina, výkonný dvoujádrový procesor akorát brzdila ona ATi grafika, kterou nahradila úplná novinka GeForce 8800 GTS, přesně v době uvedení nejnáročnější a vizuálně nejlepší hry – Crysis. Vysoké detaily nebyly problém, takže ultimátní herní sestava byla na světě. Tím se mohl chlubit málokdo a rozjet tuto hru na ultra detaily nedovedla žádná grafika, to až s odstupem času. Přesto před koncem reklamační doby grafika odešla do křemíkového nebe, jelikož začala vykazovat artefakty, což na reklamaci neradi uznali, protože mi museli vyplatit tučnou částku zpátky.
Neadekvátní náhradu jsem po nepříjemných dohadech odmítl. Pár peněz jsem ještě přidal a koupil nejvýkonnější dvoujádrovou grafiku GeForce GTX 295 od MSI a takovou chybu už nikdy neudělám (dnes už ani multiGPU nejsou, SLI a CrossFire jsou taky mrtvé technologie). Nebyla vůbec pomalá, výkonu měla na rozdávání, ale z konstrukčního hlediska to byl vývojový experiment a časem se začala přehřívat + opět naskočili artefakty jako měla předešlá GF8800. V reklamaci jsem dostal nový kus, který byl na tom stejně, a do třetice všeho dobrého jsem dostal novou revizi s vylepšeným chlazením, kde ovšem Asus šetřil na kondenzátorech, proto grafika nehorázně pískala při nejen vysokých FPS a po měsíci opět nastaly zase artefakty. Když jsem dostal znova peníze, řekl jsem si, že už nikdy nebudu tolik investovat do high-endu, který má malou životnost, což už dnes nemusí platit.
 |
chudák Ati x550 a monstrum Nvidia GTX295
|
Zrovna po neúspěchu a fiasku řady Nvidia GeForce GTX 4xx nastupovala nová generace Fermi grafik GTX5xx, takže jsem koupil střední třídu GeForce GTX 570 od Gigabyte za poloviční cenu původní GTX 295 a vydržela spoustu let. Dodnes si na ní lze zahrát spoustu her na střední a vysoké detaily. Je to jedna z nejlepší grafik, kterou jsem doteď vlastnil. Zbytek jsem investoval do zbytku nové sestavy. Nastala doba čtyřjádrových procesorů a byl čas opět na výměnu platformy z Intel na novinku od AMD, šestijádrový Phenom II X6 a s tím opět výměna zbytku sestavy za desku Asus M4A89TD PRO/USB3, 4 GB RAM DDR3, později zvýšeno na 8 GB a zdroj Forton 700W. Tento počítač mi vydržel vůbec nejdéle ve stejném složení komponentů.
 |
skříň TRON, The Grid
|
Jestli bylo AMD správnou volbou? Určitě, protože jsem ho sehnal za skvělou cenu, má velký potenciál k přetaktování a nabízí šest fyzických jader oproti virtuálním od Intelu. Už od předchozí sestavy s e8400 jsem experimentoval s overclockingem, což je zvýšení frekvence/taktu = výkonu. S tímto Intelem se mi podařilo dostat na 3.6 Ghz ze základních 3 GHz, což bylo slušné na box chladič. S AMD Phenom II X6 se pohybuji na hranici 4 GHz a to se nejedná o Black Edition s otevřeným násobičem! Musel jsem vyměnit boxový chladič procesoru za Hyper 212+, udělal průhlednou bočnici, „optimalizoval“ chlazení a přidal LED podsvícení. Prostě mě chytil tuning a tak tento cirkus můžete zhodnotit podle přiložených fotek. Kapku jsem to přehnal.
 |
tomu říkám elitní cirkus uvnitř |
 |
nepostradatelně rychlé SSD pro PC a notebooky |
 |
robusní NZXT s340 |
 |
nebezpečná chobotnice Fortron Epsilon 700W |
Kvalitní zdroje CoolerMaster jsou ve vyšší cenové kategorii a tak jsem po hledání došel k Corsair RM550x, který má velmi pozitivní hodnocení. Tento 550W zdroj má vysokou účinnost přes 90%, certifikaci 80+ a v nízké zátěži nepotřebuje chlazení – naprosto tichý v pasivním režimu. Největší výhodou oproti chobotnici Fortron je jeho plná modulárnost. Nepotřebujete kilometry kabelů, ale jen ty, které využijete. Výměna zdroje byla hračka a zapojení také. Snadná kabeláž a nic není skoro vidět.
 |
Plně modulární a výkonný zdroj Corsair RM550x
|
Nyní jsem se soustředil na grafickou kartu, protože GTX 570 už má přeci jen po těch letech úzké hrdlo 1280 MB video paměti, které nestačí při dnešních high-res texturách zabírající gigabajty místa VRAM. Těsně to vypadalo na AMD Radeon RX480, což měl být konečně nový rudý král střední třídy, dokud Nvidia neuvedla GeForce GTX 1060, kterou jsem nakonec zvolil opět od Gigabyte s duálním chlazením Windforce 2X, přetaktováním a pasivním režimem za cenu podobné jako kdysi GTX 570. Navíc má kovový backplate, který zabraňuje prohýbání tišťáku GPU, což je u dlouhých grafik problém. Výkon a účinnost Pascal architektury je zase jinde, většina her běží nad 60 FPS ve FullHD rozlišení. Navíc jsem objevil chybu s podsvícením, kterou Gigabyte do dvou týdnů opravil, takže klobouk dolů za pohotovou reakci. Ani monitor nezůstal bez výměny a starší kousek Asus VW222u s rozlišením 1680x1050 nahradil 1080p AOC LED monitor. Bohužel 4K monitory jsou stále cenově nedostupné a technologie jako FreeSnyc nebo G-Sync málo rozšířené, škoda.
 |
Gigabyte GTX 1060 a GTX 570 pěkně bok po boku
|
Poslední vylepšenou komponentou jsou paměti ADATA 8 GB na HyperX Fury 16 GB RAM, což je na dalších pár let dostačující kapacita. Z původní a již třetí sestavy zůstal jen šestijádrový procesor AMD Pentium II x6 přetočený na necelých 4 GHz a základní deska od Asus, protože je zatím dostačují a nějak výrazně nebrzdí. Výhledově možná příští rok bude upgrade na nový Intel nebo AMD ZEN generaci. Tohle byl tedy projekt Downgrade, jehož cílem bylo méně tuningu (cirkus), méně hluku, menší spotřeba a větší výkon. Kupodivu jsem tuhle výměnu nedělal kvůli hrám, na které už stejně čas nemám, ale kvůli pohodlnější práci. Dělám spoustu výkonově náročných operací, kde je výkon zapotřebí a pokud se vám tato sestava zdá hodně brutální, tak máte malý rozhled a věřte, že to je spíše entry level sestava, než pořádný compute machine. Vždy mám rád věci, kde platí pravidlo "It just works"
 |
samostatný 4 GB DDR3 modul Kingston |
Na kolik takový "downgrade" vychází?
- Monitor: AOC i2481FXH 24" LED (4 420 Kč)
- Case: NZXT Source 340 (1 839 Kč)
- Fans: 4x Noctua NF-P12 PWM (1 860 Kč)
- GPU: GIGABYTE GeForce GTX 1060 GAMING G1 (8 647 Kč)
- Memory: 4x Kingston HyperX Fury 4GB (2 396 Kč)
- SSD: Samsung 2.5'' SSD 850 Evo 250GB (2 800 Kč)
- Power: Corsair RM550x (2 567 Kč)
Výsledky měření
Určitě je zajímavé, jak si vede sestava z pohledu výkonu. Dnešní procesory jsou na tom dost bídně. Výkon na jedno jádro dlouhodobě stagnuje a proto se společnosti honí za počtem jader a multivláknového zpracování. V případě, kdy můžete rozdělit práci enginu na různá vlákna, je tento krok přínosný. Herní engine může být optimalizovaný tak, že jedno jádro zpracovává fyziku, jiné AI a další třeba podprocesy. Naopak, nejvíce si pomůžete upgradem grafiky, které každým rokem posouvají hranice. Testoval jsem při 1080p a minimálně dvojitém vyhlazování bez zapnuté vertikální synchronizace, protože zamkne snímkování na 60 snímků a nedozvěděli bychom se maximum. Pro samotné hraní doporučuji vždy vypnout VSync a zapnout jej v ovladačích grafiky, kde je speciální režim Fast od Nvidia, který zlepšuje normální synchronizaci a nedochází k velkému input lagu. To je prodleva mezi stiskem a adekvátní reakcí na obrazovce. Představte si herní postavu, stisknete šipku nahoru a ona se pohne za několik sekund. To je přemrštěná ukázka zpoždění reakce na stisk a normálně se pohybuje v rámci těžko registrovaných milisekund. Pro obstojné hraní se považuje 30 obrazových snímků jako minimum, kdy je obraz plynulý bez trhání, ale optimální je hodnota 60 FPS, což se považuje za dnešní standard. Platí všeobecné pravidlo, že čím větší frekvence, tím líp, ale některé hry, potažmo engine, s tím mohou mít problémy a dochází k nečekaným situacím. Třeba The Crew jede maximálně 60 FPS a nelze to změnit. Fallout 4 má při vyšší frekvenci bug při odemykání zámků, které je o to rychlejší, o kolik máte více FPS. Při 30 snímcích je otvírání normální, při 120 abnormálně rychlé. Někdy je to sranda. Hry mám nastavené na maximální úroveň, někdy umožní jen velmi vysoké, jiné ultra, ale vždy maximum, co nastavení umožní. Výsledky mě hodně potěšili, protože jsou dostačující a s lepším procesorem by mohli být ještě o pár snímků lepší, takže je tady potenciál na další upgrade. Testovací metodika je jednoduchá, měřil jsem přes Fraps hodinku hraní, bez loadingu a cutscén, čistě ingame sekvence. Občas mohli snímky klesnout pod 40 FPS, jindy se dostali na 180 FPS, prostě podle situace a tabulka podává průměrnou hodnotu. Nepouštěl jsem se do hlubokých analýz.
Fotky
