Chladič CoolerMaster Hyper 212+


Přední výrobci procesorů pro desktop jsou známí svou zásadou k boxovému chladiči. Podle nich má být hlučný a chladící účinek je tatam. Při upgradu na šesti jádrový Phenom II X6 jsem po rozbalení zůstal s otevřenými ústy, co že jsem dostal za chladič, který se navíc jen tak tváří. Po ruce jsem nic jiného neměl, takže jsem ho vyzkoušel a pocity z něj nejdou ani popsat, jelikož při větší zátěži se roztočí až na své maximum, kdy nemá daleko ke zvuku vrtulníku. Jelikož to bylo prakticky pořád, nastal čas nějakého řešení. Jako nejlepší varianta s dobrými ohlasy se mi jevil produkt z dílen CoolerMaster, se kterou mám dlouhodobě dobré zkušenosti. Je jím CM Hyper 212+, nástupce Hyper 212. Jelikož se předešlou verzí nemám zkušenosti, tak budeme porovnávat s boxovým chladičem. Naše plusová verze je známa svou variabilitou pro různorodé sockety, tudíž si shrňme informace do podrobné tabulky.
Chladič je klasické věžovité konstrukce, se kterou se setkáváme již pár let. Chladiči dominují pláty hliníkových žeber tlustých 0,4mm a jsou zpevněny čtyřmi heatpipe. Ty disponují přímým stykem s procesorem a jejich průměr činí 6mm. Celou dolní konstrukci spojuje hliníkový hranol, který slouží k uchycení a zpevnění. V balení najdeme spoustu příslušenství, bez kterého by se málo kdo obešel, a spotřebujete prakticky všechno. Chlazení žeber a heatpipe obstarává ventilátor vyrobený stejnojmennou firmou. Dovoluje regulovat otáčky v rozmezí 600 – 2000 RPM s hlučností 13 -32 dBA. Lopatky jsou tvarované za účelem zvýšení průtoku vzduchu 21,2 - 76,8 CFM a statického tlaku 0,40 - 3,90 mm H2O. Dále nám poslouží manuál, který popisuje postup instalace a také obsah balení, celý ho najdete i na stránkách výrobce. Nedílnou součástí je backplate pro sockety AMD i Intel v jednom, pružiny pro připevnění ventilátoru, šrouby a teplo vodivá pasta.
Před samotnou instalací jsem musel odebrat předchozí „boxík“, který se držel přilepený na procesoru všemi silami. Nakonec se mi ho podařilo odstranit bublinou, která vznikla při jeho nasazování, tudíž stačilo mít po ruce jehlu. Dále bylo třeba ještě procesor očistit, použil jsem čistý alkohol a hadřík. Jakmile byl procesor připraven, umístil jsem jej zpátky do socketu a natřel novou pastu z balení, je jí dostatek, takže zbude i na příště. Důležité je si uvědomit, jaký socket používáme a potom si určit, jakou stranou umístíte backplate k základní desce. U socketu AM3 přiložíme kit k základní desce lepící plochou a nainstalujeme šrouby. Nyní je fáze pro nasazení chladiče na pastu procesoru tak, aby pokryl celou plochu, nyní sponu, která se dá nastavovat, prostrčíme otvorem mezi heatpipe a rozevřeme.
Konce každé nožičky nasměrujeme na své místo a začneme montovat šroubky, které můžete také na sponě upravit. Doporučuji je pořádně utáhnout, ale pozor na hrubou sílu, protože může dojít k poškození desky. Ještě bych z vlastní zkušenosti doporučil odstranit nejbližší RAM modul k chladiči, protože jsem měl nedostatek místa. Ještě než bude chladič upevněn nadoraz, prohlídněte si, jestli opravdu dosedá na místo a pokrývá celou plochu procesoru, pokud tak není, dá se lehce pootočit, ale dbejte na to, aby se vám pasta nedostala pryč z plochy mezi procesorem. Po dotažení stačí nasadit ventilátor pomocí pružin. Teď se dostaneme k testům a na jaké sestavě?
Procesor jsem přetaktoval na hodnotu 3.8GHz (272 x 14) při napětí 1.35V. Pro test poslouží hodně rozšířená Elitka. Chladič do ní vejde, ale moc prostoru nezbývá, pokud máte verzi s průhlednou bočnicí, tak bych si nejdřív ověřil, zda se vejde. První test probíhal v Idle bez přetaktování a v Burnu jsem zkoušel WPrime, ale teploty šly výše v testu stability programu AMD OverDrive po dobu 20 minut, víceméně už po deseti minutách se teploty usadili. Profil otáček byl nastaven na Silent s automatickou regulací deskou.
Graf ukazuje, že zatím co v klidu se teploty zdaleka moc neliší, tak v zatížení se rozdíl prohloubil o desítky stupňů. Pokud vezmeme rozdílné otáčky, tak v klidu nebyl ani jeden ventilátor slyšet, ale jakmile se ventilátor CM pomalu začal roztáčet a to ani na maximální otáčky, to už Boxový chladič dával o sobě najevo a dokázal teplotu zmrazit až na maximu svých sil a teplota stoupla ke své předepsané hranici, z čehož vyplívá varování, že boxový chladič je přesně dimenzovaný pro provozní vlastnosti procesoru, ale žádný potenciál přetaktování určitě nemá a ani to nezkoušejte. Porovnat hlučnost postrádá svůj smysl, protože cokoliv jiného než boxový chladič je tišší. Teď se můžeme podívat, jak dopadl test s přetaktováním. Procesor lze opravdu perfektně ladit a pro mé potřeby jsem nemusel zvedat napětí. Jak bylo psáno výše, měřit teplotu s Boxem při přetaktování je rizikem a kdo ví, kam by se teploty až dostaly, proto jsem jej přeskočil a změřil jen Hypera.
Jak je z grafu vidět, teploty v klidu se liší jen řádu jednotek, což může mít za následek i prostředí. Dalším faktorem nižší teploty může být pasta, která se už tzv. zapekla. Teploty v zátěži se liší oproti Boxu téměř o polovinu, kdy Hyper měl o 20°C menší teploty než box v klidu a zde má Hyper s přetaktováním rozdíl 10°C. Opět musím zdůraznit, že otáčky se drželi nízko na hraně slyšitelnosti. Jak už bylo několikrát řečeno, cokoliv je lepší než boxový chladič, protože i v našem testu obstál na výbornou. Dokáže srazit teploty při daleko nižších otáčkách a to za odpovídající cenu. Já byl s chladičem spokojen a proto jej můžu plně doporučit.

Systémový inženýr společnosti Tieto a také redaktor Dotekománie věnující se nejen počítačům a mobilním zařízením. Velký nadšenec do Google technologií a služeb. Volný čas obětuji psaní, focení, cyklistice, studiu a hraní počítačových her. Mimo jiné zakladatel GUG skupin v Ostravě.

Mohlo by se vám také líbit